Cesta Sudanem

Na lod z Aswanu jsme nasedli uz kolem 11 dopoledne s dalsimi dvema turisty, anglicanem Lee a japoncem Shinshi v domeni, ze ve 12 odplouvame. Ale lod byla jeste skoro prazdna, vsichni prevazeli neuveritelny mnozstvi veci, hlavne lednicky, pracky a mixery a cekali na procleni, kolem paty odpoledne uz byla lod plna k prasknuti a vypadalo to, ze se bude v 6 odplouvat. Paluba byla tak rozpalena, ze se tam nedalo vydrzet a dole sice byla klimatizace, ale bylo tam hrozne zaparino a jak clovek odesel, tak se nekdo natahnul na jeho misto. Uz jsme se seznamili s celou posadkou a kdyz uz vsechno vypadalo, ze se da odplout, zacal foukat silny vitr a my museli cekat, az vitr prestane foukat. Nastesti to bylo jeste tu noc a vypluli jsme ve 3 rano. To uz jsme meli pekny misto na spani na palube vedle kapitanovi kajuty. Docela foukalo a byly velke vlny, kdyz jsme preplouvali jezero Nasser. Zazitkem dne bylo, kdyz jsme odpoledne projizdeli kolem chramu Abu Simbel.



Do Wadi Halfy jsme pripluli kolem 9 vecer a hlavy jsme slozili v mistni lokande (mistni ubytovny, vetsinou urcene jen pro muze). Hlavni sudanskou stravou je fuul (rozvazene fazole s trochou oleje), to jsme jedli po zbytek naseho pobytu, prvni den jsme si objednali taky talir masa, ale to byla chyba, zaprve to bylo hrozne zvykavy a zadruhe to bylo maso velbloudi!!!!a tak jsme zustali pri fazolich.
Ale byla to tak bajecne prijemna zmena po Egyptu, nikdo nam nic nechtel prodat a lidi byli neuveritelne pratelsti a pohostinni. Sudanci se radi zdravi a podavaji si ruce a jsou radi kdyz vidi turisty, dela jim dobre, ze se o ne nekdo zajima (moc turistu tu neni, prumer 5 tydne a z toho 2 s vlastni dopravou). Prvni rano jsme se museli zaregistrovat na policii a tak jsme hned dostali caj a vsechny jsme hrozne zajimali, i kdyz nas registrace stala dalsich 50$!!!!
Wadi Halfa je vesnicka, ktera zije jen 2dny v tydnu a to kdyz lod priplouva a odplouva. Autobusy, nakladaky a vsechno ostatni odjizdi jen jednou tydne a to ve stredu.


Nasli jsme nakonec bokasi (miztni druh dopravy, toyota pick up s korbou) do Abri, pronajal si ho nejaky egyptan pro svy delniky a tak jsme mohli sedet v kabine, coz bylo prijemny, i kdyz okenko nefungovala a vsechen pisek na nas stejne foukal. Do Abri jsme dojeli na vecer, sli jsme se projit k Nilu a po vesnici, ale vsude bylo uplne mrtvo, v mistni lokande nas nechali kempovat na zahrade. Protoze to tam vypadalo tak mrtve, tak jsme rano zacali brzy, kdyby nahodou neco jelo brzy a pak uz by treba nic nejelo. Byli jsme prvni pasanzeri jedineho bokasi, nalozili nam batohy a my jsme byli pozvani na mistni specialitu a tou je Jebbana (korenena kava zazvorem a kardamonem) a pomalu zacinal trh v Abri, bylo to asi jedno z nejprijemnejsich cekani, vsichni se s nami prisli pozdravit a bylo to opravdu fajn par hodinove cekani nez se naplnil bokasi a my vyrazili do Kermy.



Cesta byla narocna, normalne se vejde tak 10 lidi na korbu a 3 do kabiny, tentokrat nas na korbe bylo asi 20 a na strese asi dalsich 10 lidi, bylo to asi 200km, ale projizdeli jsme kazdou vesnickou a nabirali dalsi a dalsi lidi, a kdyz ridic rikal, ze uz jsme plny, mistni zensky zacali brecet a kricet, ze je musi vzit, nedalo se moc pohnout a tak jsme sdeli v jedny poloze celou cestu, vsechny deti byli namackany pod nohama, kdyz jeden chlapecek zacal zvracet, nedalo se nic delat, vsichni si jen cvachtali v paskacich a vetrem to oschlo.
V Kerme jsme prespali v jediny a to opravdu spinavy lokande a rano pri cekani na bokasi do Dongoly jsme opet klabosili pri ranni kave s mistnima chlapama a po par hodinach nas bylo dost a tak si pro nas ridic prijel.
Dongola byla uz o neco vetsi mesto, ale byl patek a tak vsechno bylo zavreny, ubytovali jsme se v lokande Lord, kde venku akorat smazili cerstvy ryby z Nilu a tak jsme si pripomeli cesky Vanoce, ryba chutnala jak cesky kapr.



Par hodin jsme premysleli, ze asi budem muset zacit pit vodu z Nilu, kterou pijou vsichni mistni, balenou vodu prodavaji jen po pul litrovejch lahvich a taky neni vsude dostupna, zrovna tech par hodin pri patecni odpoledni modlitbe bylo vsechno zavreny a tak jsme si uvarili na nasi bombe caj. Kdyz jsme potkali japonce Shinshi, tak ten uz to vzdal a veceri zapijel vodou z Nilu, ale rikal, ze uz ma velky strevni potize. My jsme se zatim jeste neodvazili, kapky na cisteni vody nam praskly a vytekly do batohu a filtr nemame.
Dostat se z Dongoly melo byt ohromne jednoduchy, protoze asfaltova silnice je celou cestu do Khartoumu a mely by jezdit klimatizovany autobusy kazdou hodinu. Ale na autobusaku nam rekli, ze autobusy jsou plny a prej az zitra, na konec nas vzali na korbu dzipu, hodne nepohodlnych 6 hodin jizdy, pekne jsme se spalili a uplne vsechno nas bolelo. V Khartoumu jsme se ubytovali v mistnim jachtarskem klubu u Nilu, kde jsme si postavili stan na zahrade, potkali jsme se tam s anglanem Lee a spolecne sli na veceri. V Khatroumu moc velky vyber jidla neni a zda se, ze maji akorat hamburgery. Cely den hrozne foukalo, ale vecer prisla nejaka pisecna nebo prasna boure a kdyz jsme se vecer vraceli do kempu, ani jsme si nevideli na nohy. Noc byla priserna, vsechno nafoukalo do stanu a rano jsme meli centimetrovou vrstvu prachu uplne vsude a jeste dnes smrkame prach.
Premysleli jsme kam jeste pojedem, ale do vetsiny mist je treba povoleni a i kdyz se nam tu hrozne libi, diky mistnim lidem, nechce se nam platit dalsi dolary za ruzny povoleni. Jenom viza nas staly 100$, registrace 50$, dopis z ambasady 50$ a tak nas plan je pokracovat na jih uz do Etiopie. Viza jsme si mohli zaridit uz v Kahire, ale rikali jsme si, ze to nechame do Khartoumu, to byla vsak velka chyba. Na ambasade jsme uz byli 2 krat a nekdo, kdo je schopny dat vizum tam proste neni, uz 4.den, tak pry zitra rano (mozna), nejsme sami kdo ceka na viza, vcera nas tam bylo minimalne 10 lidi. Tak cekame uz 3. den v Khartoumu, nic moc tady toho neni, vcera jsme se zasli podivat, kde se steka Modry a Bily Nil.
A tak se na chvili loucime, snad zitra, pokud dostaneme vizum, uz se posuneme na hranice s Etiopii.
zdravi monika a Allan
a vice na nasem blogu a nove fotky na picasa web album
http://www.bigafricantrip.blogspot.com/