Uganda

Musim rict, ze Ugandu jsme si uzili, i kdyz tam nebyli takovy velky veci jako safari, more a kilamandzara...(teda byli, ale ne tak velky,aby za ne clovek platil stovky dolaru a pak videl jednoho slona) presto ma turistum co nabidnout. Je krasne zelena, pratelsti lide, raj pro kempare a mistni dopravou se da dostat skoro do vsech koutu Ugandy a taky je jedna z nejlevnejsich zemi vychodni Afriky.
Rozloucili jsme se s Nairobi, kde se nam dokonce zacalo libit, i kdyz jsme se hodne obavali bezpecnosti v Nairobi nakonec jsme se tam vzdycky radi vraceli, pro svou nabitou atmosferu melo svuj sarm, ale bezpecno tam nebylo.
Autobusem jsme se za den dostali na hranice s Ugandou, viza byli bez problemu, jen razitko na hranicich za 50 $ a minibusama (matatu) jsme pokracovali do Mbale, kde jsme prespali pred navstevou krasnych Sipi Falls, nadherny kempovani s vyhledem do udoli a vodopady. Stravili jsme tam 2 dny chozenim po kopcich.




Dalsi jizda do Jinja byla docela hruzostrasna, protoze autobus mel docela velkou prasklinu v zadu a kdyz jsme jeli pres 50km/h zadni kola zacali divne cukat a po ceste jsme si uvedomili jaky jsme meli stesti, ze jsme se od Sudanu nemuseli delit s nikym o sedacku v mistni doprave a vetsinou jsme meli kazdej svoje sedadlo, to v Ugande absolutne neplati, vetsinou se snazi nacpat na jedno sedadlo 3 lidi, takze v matatu, kde je asi 12 sedacek, tak se podarilo tam nacpat az 35 lidi!!!a to jsou ty vsechny vozidla v uplne prisernym stavu.
Jinja docela zajimavy mestecko, jak z divokyho zapadu, hlavni atrakci je, ze tam pry prameni Bily Nil z Viktorina jezera a taky je tam rozprasena cast Gandiho popela.




Samozrejme jsme se museli s Nilem rozloucit, protoze ho pronasledujeme celou cestu, soutok Bileho a Modreho Nilu jsme uz videli v Khartoumu, pramen modreho Nilu jsme videli z jezera Tana v Etiopii a tak tohle bylo naposledy. Urcite stalo za navstevu.
Pak uz nas cekalo hlavni mesto Kampala, kempovali jsme trochu z mesta v takovy krasny zahrade s bazenem a tak jsme nam ani do centra nechtelo, ale Kampala je vyhlasena indickym jidlem a tak jsme si nemohli nechat ujit Masalu Dosa k snidani a vecer se konala Jam Sesson na zahrade narodniho divadla a sesli se mistni muzikanti a prodavalo se studeny pivko.
V Ugande se docela dobre rozviji ekoturismus a vzniklo nekolik kempu, ktery jsou vedeny mistni komunitou a penize co tam clovek necha za jidlo a kempovani jdou dobrym smerem.
Zacali jsme navstevou jezera Nkuruba a bylo to tam krasny, vyborne vedeny kemp, moc dobre tam varili a organizovali ruzny vylety po okoli a 80% penez slo do mistni komunity. Okoli plne kraterovych jezer a super trziste v nedaleke vesnici. Seznamili jsme se tam s americkym parem ucitelu , zijicich v Nemecku, s kterymi jsme stravili spolecne dalsich par dni cestovani.
Dalsi podobny kemp Ruboni byl pred vstupem do Rwenzori Narodniho parku, nejvetsi pohori v Africe a z terasy jsme meli nadherny vyhled na cele pohori a podnikly jsme par treku v okoli podel hranice parku, abysme se vyhnuli placeni vstupnyho.




Den odjezdu byl nas smolnej den a proste nase plany vubec nevysli, snazili jsme se dostat do Kalinzu Forest prirodni rezervace, kde se Allan nekde docetl, ze tam muzem videt simpanze, kdyz budem mit stesti a ze tam ma byt nejaky kemp. Vubec nebylo jednoduchy se tam dostat a nakonec tam nic takovy nebylo a museli jsme se vracet a v noci jsme se dostali do Masaky. Vzdycky se snazime vyhnout nocnimu cestovani, ale tentokrat to proste nevyslo a ridici v noci ridej jeste silenejc nez ve dne a silnice jsou plny der a je to proste o nervy...No prezili jsme to a kolem 10 vecer jsme dojeli do Masaky.
Dostat se na Ssese Islands na Viktorinu jezeru bylo pomerne narocny, na to ze to bylo necelych 60km a zabralo to 4hodiny, museli jsme se hadat o cenach a malem se nam rozpadl minibus a nakonec jsme to zakoncili hadkou s ridicem, kterej chtel vic nez jsme se domluvili a byl agresivni a nikdo se nas nezastal. Tak tady na ostrove byli lidi trochu zaostalejsi nez na pevnine, musim rict, ze docela burani. Uklidnili jsme se kempovanim u krasne bile plaze s blaznivym majitelem.




Viktorino jezero je krasne pruzracne, ale bohuzel ma docela smutnou historii a koupani je na vlastni nebezpeci, protoze je tam bilharzia, docela neprijemna nemoc, pro lidi co jedou pak domu a zajdou si k doktorovi a ten jim to vyleci ,se koupani asi vyplati, my jsme to ale neriskovali, kdyz uz to budem riskovat bude to jezero v Malawi. Jeste zpet k te historii jezera, misionari tam nasadili druh ryby Nile Perch (nevim cesky) a ta sezrala vsechny ostatni ryby a tyhle uz jsou skoro vychytany a jako druhy nejvetsi jezero na svete nema dostatek ryb pro obyvatele okolo a tak se hodne rybaru zacalo venovat alkoholu!!!

Pak uz jsme se rozloucili s Ugandou a prejeli hranice v Mutukula do Tanzanie.
Uganda je asi kazdemu znama diky Idi Amin, ale o nem se zminovat nechci. Ugande trvalo dlouho se postavit na nohy a zacit fungovat, klicem k uspechu, bylo pozvat zpet do Ugandy vsechny Asiaty, kteri byli vyhnani Idi Aminem v 70.letech ( asi 70 000 Asiatu dostalo ultimatum 90 dni vystehovat se ze zeme).
V cele vychodni Africe zije velke procento Asiatu a vsichni jsou velice uspesni obchodnici a dobre prosperuji, asi to bude tim, ze africka konkurence neni tak silna:):)

Velkym problemem severni Ugandy je LRA ( Lords resistence Army), ktera poslednich 20 let ztratila ucel sve existence a napada vesnice, bere deti do armady, znasilnuji, zabiji a urezavaji usi, nosy a rty mistnim. Az do roku 2002 byla tato krestanska armada podporovana islamskou Sudanskou vladou, jen proto, ze Uganda podporovala rebely jizniho Sudanu bojujici proti islamskemu severu.

Priste trocha rozkouskovany Tanzanie a ne jen, ze si pozitri jedem valet sunky na tyden na Zanzibar, ale zitra nas ceka luxusni prespani v 5*****hotelu, jako pribuzni Stepana, kterej leti Dar Es Salaam !!!!!
tak to si dame vanu a prej bude chleba se syrem!!!

zdravi monika